Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

ObrazekRally Monte Carlo

 

            V prosinci mě napadla myšlenka, zda-li nepojedeme Monte, zvláště, když se zúčastní tovární tým Škoda Motosport. Již pár dní před tím mi volal Ota a poprosil mě, kdyby se formovala skupinka na tento legendární závod, abychom ho do ní zahrnuli. Stačilo pouze obvolat pár známých, přemluvit Járu staršího, že osobákem se v horách nechytá, zapůjčit karavany a vyrazit.

            Za místo odjezdu bylo opět zvolen autosalon Hondy. Sraz byl na 6, mnozí se dostavili po sedmé. A kdo že to s námi vlastně jel? Začnu mnou, Melmiskem, já jsem si vzal opět na starost orientaci v prostoru a v čase, přece jen to bylo moje čtvrté Monte. Další místa doplnil Jarda Mádlík, Dušan Brůček, Ota a moje Hanička s Bárou. Holky vzali naší výpravu poctivě, starali se o nás báječně, stále jsme měli plné žaludky a umyté nádobí. V druhém karavanu jela rodina Jardů s malým Vojtíkem.

            Z Příbramě se nám podařilo odjet v 8 hodin, po cestě jsme se snažili zbytečně nestavit a klidnou jízdou jet rovnou do Valence. Tuším, že se nic zvláštního nestalo, pouze proběhla výměna řidičů a dopoledne kolem desáté hodiny zatavujeme u dobře známé benzínové pumpy, kde každoročně tankujeme naftu, doplňujeme vodu do obytňáku a myjeme svá těla. Dělají zde i výbornou pizzu za výborné ceny.

            Úterý je vyhrazené pouze na obhlídku tratě pro čtvrteční zkoušky, abychom se vyhnuli promarněnému času a co nejvíce jsme si to ulehčili, což se nám stejně nepovedlo. Inu, naplánovali jsme si to krásně, bohužel při najíždění přejezdu, zda-li stihneme přejet z RZ 4/7 na RZ 9, se Vojtíkovi udělalo nevolno a já jsem slíznul kritiku, že tak to dělat nemohu. Pravda, jelo se trochu ostřeji. Následoval tedy přejezd na RZ 3, což byla poslední RZ prvého dne. Cesta na tento test byla opravdu úžasná, projíždělo se na okraji hlubokého kaňonu vysoko v horách, přesně na rozhraní sněhu a mokra. Přijíždělo se již za tmy, nicméně relativně rovné místo na spaní jsme našli cca 500m od trati. Toto místo bylo známe z onboardu Franze Wittmanna. Jednalo se o odbočení z hlavní, široké, silnice na úzkou, vedoucí do lesa a samozřejmě na silnici plnou ledu a sněhu. ObrazekS námi tu již spí kuchtící, kteří zde postavili své stánky, velké překvapení pro nás bylo, že za celý den neměli téměř žádnou třžbu, pouze Jára si tam dal asi 2 bagety J. Večer někteří popíjeli, hráli člověče nezlob se. Chudák Dušan vyhrál vylití fekální naboby a to dokonce dvakrát. Tento večer v rámci družení tento čin odnesla Bára s Hankou.

            Ve středu ráno se probouzíme do zimy, RZ 3 startovala až ve 4 hodiny, kolem poledního jsme byli trať projít a vyhlídli jsme si levý vracák po rychlém příjezdu s jemným zvlněním. Chvíli před startem napadlo na silnici cca 5 cm sněhu, což byl pro řidiče oříšek, spousta z nich měla obuté slicky a nebo přijeli s defektem, Kopecký na blinkry bez posilovače. Mohl to být krásný den, nebýt dvou otravných policejních žabožroutů, kteří nás neustále vyhazovali z předem obsazených míst, zdáli se jim nebezpečné. Horší bylo, že nás nechtěli pustit po trati zpět k autům. Nuceni a znechuceni jsme proběhli údolíčkem, kde byl metr sněhu. Bez sněhu v botách a mokrých kalhotách se to neobešlo. Odjezd do naší přejezdové benzínové pumpy ve Valence byl nezbytný, pozdní zastávka v servisu nesměla chybět. Na pumpě se opět dotankovala voda, proběhla očista ve sprše obytňáku a Dušan si zde poprvé nacvičil vylévání vonící nádoby. Odjezd na RZ 4/7 se měl nést v klidném duchu, nicméně start na této RZ byl již uzavřen žabožroutem, byli jsme tedy nuceni jet jinou trasou. Odbočili jsme o vesnici níže, což se později ukázalo jako špatné. Jelo se po úzké cestě s četnými pracáky, kde jsme místy museli házet písek pod kola. Už to jsme považovali za vrchol, jelikož té cesty nebyl konec. Náhle jsme se ocitli u stavení se čtyřmi baráky, kde byl náš konec. Následovalo měření, zda-li se obytnák protáhne mezi baráky. Na pomoc přišel v županu i pan domácí, který nejdříve řekl, že jsme si nezvolili zrovna dobrou cestu, nicméně tam občas náklaďák projede, ale můžeme zůstat do rána. To se nám nechtěl, stačilo přizvednout telefonní kabel a nacpat se mezi domy, kde jsme měli od zrcátek cca 10 cm na každou stranu. V tu dobu bylo asi 1 hodina ráno. Všichni byli unavení a chtěli spát. Poté jsme ještě minuli odbočku, která nás měla svést z kopců do údolíčka na předem vytipované místo. Pokus o vytvoření ohýnku se nezdařil, usínáme u puštěného DVD. Obrazek

            Čtvrtek ráno, budíky na nás ječí již od půl osmé. Po krátké snídani se vydáváme na trať, rozdělení na 3 skupinky. Mádlík šel před vesnici do krásné série zatáček, Jardové na rychlou pasáž za vesnicí a zbytek na navazující těžkou levou pod ledem. Zde slavíme první dílčí úspěchu českého týmu a pokoušíme se o zapálení světlic, které vyjde jen na Hanninena, již podruhé. Mezi průjezdy si dopřáváme výborný obídek a kecáme se sousedem, který přijel na rally sám. Na druhý průjezd se vydáváme na místo původně zvolené Mádlíkem, tentokrát je naše skupinka obohacena o další 3 čechy! Krásné průjezdy a dosažené časy nás přesvědčili o nutnosti přejezdu na servis. Ihned po skončení se vydáváme na rychlý přesun, tentokrát již bez žaludečních problému málého Vojtíška. V servise dochází ke smutku, jelikož se dovídáme, že Haninnen měl defekt a je na třetím místě průběžně. Honza Kopecký za námi přišel na kus řeči a vysvětlil nám problémy spojené s druhou etapou. Po odjetí obou posádek odjíždíme na benzínku na dotankování nafty, sprchu, vylévání hajzlíku a odjíždíme na Col de Turini, čeká nás přejezd cca 450 km. Cesta probíhala vcelku klidně až na malého Járu, který se ze všech sil snaží neusnout J Zastavujeme tedy na cigárko a protáhnutí očních svalů. Při projíždění mýtnou branou nás odchytnou francouzští celníci a vyptávají se kam to jedeme. Po dlouhém dorozumívání, anglicky umí, ale nechtějí rozumět žabožrouti, jim vysvětlujeme, že přejíždíme v rámci RMC na Col de Turini. Pouští nás a můžeme pokračovat. Ve 3 ráno míjíme NICE a začínáme stoupat do hor, kde postupně přibývá sníh. Okolo páté jsme se vyšplhaly až na samý vrchol, stojí zde již mnoho karavanů a také policistů, kteří nás posílají spát výše do hor, kde se nám to ale nezdá. Vyhlídli jsme si jedno místo blíže k RZ. Vysíláme Járu s menším autem, který místo našel. Vydáváme se za ním, rychle parkujeme a načínáme lahvičky alkoholu, aby nás již nemohli vyhodit J Inu, opilý řidič přece řídit nemůže. Postupně se budí ostatní členové posádky a v 8 usínáme, všichni omámený alkoholem.

           Obrazek A je tu pátek, po krásné opici se probouzíme po poledni, zapínáme centrálu, vaříme oběd a celý den nějak lenošíme. Čekáme na večer, až odstartuje nejznámější RZ v rallye. Procházíme trať. vidíme jak hoši z Eurosportu instalují kamery a máme radost, že se ocitneme v televizi. Vidíme jak přijíždí další a další fanoušci, mezi nimi i 3 auta čechů. V půl 7 se přesouváme na trať k partě kluků z Autosport.cz a bandu italů. které opíjíme. Probíhá nacvičení skandování „škoda škoda“ a „hooooonza kopecký“, Italové se přidávají a vytváříme tak nejhlasitější skupinku na Turini, paráda. Připravujeme světlice, aby nás Kopejka viděl, Plhus se připravuje na seskok na trať. To ale nevěděl, že ho, Rebela, zatknou a odvedou stranou… J Připojil se k nám až po skončení prvního průjezdu. V pauze mezi průjezdy odchází všici do buclíků, jen Melmisek zůstává na kopci a drží místo. Na druhý průjezd se nám podařilo vytvořit ještě lepší atmosféru, né nadarmo, Eurosport naše skandování ocenil i v televizi!!! V 1 hodinu ráno odjíždíme do Monte, kde se snažíme najít plac na spaní. Nakonec se podařilo, spíme kousek od Kasína s výhledem na přístav. Následuje procházka nočním Monacem a v půl 6 usínáme.

            V sobotu 7:50 klepe na dveře Krišot, že máme odjet a najít si jiné místo na spaní. Znechuceni vstáváme a přesouváme se výše, bohužel je to do přístavu větší vzdálenost. Melmisek, Hanka a Dušan výlet na rampu bojkotují a usínají. V půl druhé projíždí kluci s kamiónem a mastí domu. My je následujeme po půl hodince. U San Rema zastavujeme na dotankování paliva a vylití fekálií do kanálu plného plovoucích doutníků. Máslák tento pohled neunesl a přidává trochu ze své snídaně J Nezbývá nic jiného než jet přímo domů, čímž končí krásný výlet.Obrazek

            Nutno podotknout, že se jednalo o nejlepší Monte Carlo v mé paměti. Neskutečná atmosféra na Col de Turini, krásné průjezdy na ostatních RZ a hlavně, po dlouhé době se jelo na sněhu, což nikdo z nás nezažil. Malý vroubek na kráse spočíval v tom, že se nás nemohlo zúčastnit více. Těším se na další výlet, pravděpodobně polsko, či Ypres, či San Remo?

________________________________________________________________________